Ahoj děti, moc Vás zdravím. Já jsem Barvínek. Bydlím v terapeutovně u paní psycholožky, kde si povídám a hraji s dětmi, které k nám přijdou, když rodiče mají nějaké neshody nebo se rozcházejí.
PŘEHRÁT AUDIO
Představím vám i svoje kamarády – jsou to ovečka Buřinka, beránek Obláček, rybička Drsňačka a psycholožka Panda.
ovečka Buřinka
beránek Obláček
rybička Drsňačka
psycholožka Panda
Možná jste teď smutné, nebo se zlobíte, že se vaši rodiče hádají, chtějí se rozejít nebo už nejsou spolu, a věci nejsou jako dřív. Tomu rozumím, protože, já i mí kamarádi, jsme to taky zažili. Můžeš se podívat, jaké to pro nás bylo a taky – co nám pomohlo.
Barvínek
PŘEHRÁT AUDIO
Často jsem se bál a schovával se pod peřinu a plakal, když se rodiče v noci hádali. Nikomu jsem to neřekl. Myslel jsem si, že je to taky tak trochu kvůli mně, protože jsem zlobil. Chtěl jsem to všechno nějak napravit a nevěděl jsem jak. Možná to taky trochu znáš, poslechni si můj příběh.
Co mi pomohlo?
Barvínek si celý rozesmutnělý sedl na pařez, dost daleko od jejich domečku, aby maminka neviděla ty slzy jako hrachy, které se mu koulí z očí. Ani si nevšiml, že se přiblížila velká huňatá panda s červeným čumáčkem a lehounce na Barvínka promluvila. Pověděl jí všechno, co ho tížilo - jak je to všechno beztak jeho vina a tak dále a tak dále... Panda poslouchala všechno, co jí Barvínek vyprávěl. A potom ho lehce pohladila tlapkou a vzala jej na mýtinku, kde se pásli ovečka Buřinka a beránek Obláček. Panda se posadila s Barvínkem do měkké trávy a vysvětlila mu: “Tak to ve světě dospělých někdy chodí, že už si mamka s tátou spolu nerozumí. Ale naprosto jisto jistě to není tvoje vina! Rodičům na tobě záleží a možná ani netuší, že ty, malý méďa, se trápíš jejich neshodami.” A pak začaly i ovečky vyprávět své příběhy, které se dost podobaly tomu Barvínkovu. Ani ony nedokázaly nic udělat, aby se rodiče nerozešli. A tak si uvědomili, že to asi nebude tak, že by za spory a hádky rodičů mohly děti, jsou to spíš problémy dospělých, kteří si přestanou rozumět... Jak to tak Barvínek všechno poslouchal, ulevilo se mu. “Nejsem sám... I ostatní to zažili a můžou mi poradit, co pomohlo jim!”
Obláček
PŘEHRÁT AUDIO
Když se mí rodiče rozešli a já byl střídavě u mámy a táty, tak jsem si dal za úkol, že je budu rozveselovat. Snažil jsem se, aby ani jeden z nich nebyl smutný. Byla to celkem fuška, ale dařilo se mi. Taky jsem zjistil, že když řeknu a udělám to, co máma nebo táta chtějí slyšet, potěší je to. Jenže pak se to začlo zamotávat. Říkal jsem jiné věci mámě a jiné tátovi a oni se pak hádali, třeba jestli mám radši hudebku nebo fotbal. Ve skutečnosti nemám rád ani jedno z toho. Ale to jsem jim neřekl, abych je nerozesmutnil. Jenže takhle už to bylo fakt hrozný.
Co mi pomohlo?
Tak se jednou vypravil za Pandou a ta se mě zeptala – co mám rád já? No, na to jsem nepomyslel, chtěl jsem jen potěšit mámu a tátu. A když jsem jim potom řekl, že ze všeho nejraději maluju obrázky, přihlásili mě do výtvarky a už se nehádali. A já mohl dělat, to co mám rád. A tak jsem zjistil, že je dobrý říkat mámě i tátovi stejný věci - pravdu.
Ploutvička Drsňačka
PŘEHRÁT AUDIO
Ikdyž jsem navenek dělala, jako že je mi to co se děje úplně jedno. Strašně moc jsem se na rodiče zlobila. Zatahovali mě do svých hádek. A chtěli ať jim potvrdím, kdo má pravdu. Jakoby mě tahali za ploutve a chtěli roztrhnout.
Co mi pomohlo?
Představ si, že pak se šli rodiče někam poradit, a tam, když si povídali, zjistili, že každýmu říkám něco jinýho. Ale taky tam přišli na to, že to můžu dělat kvůli tomu, že se spolu nedokážou domluvit. Sice už si teď nemůžu tak vymýšlet a dělat co chci, ale naši už se tolik nehádají a baví se spolu o mě. A z toho mám radost, takže už je taky neprovokuju. Ale pšššt, před nimi dělám, jakože je mi to jedno… :-)!
Ovečka Buřinka
PŘEHRÁT AUDIO
Když se naši rozešli a byli jsme střídavě u mámy a táty, tak se mi přestalo chtít k tátovi jezdit tak často. Byl na Obláčka hodnější než na mě, bráchovi všechno prošlo a já jsem to schytala. Jenže Obláček vždycky začal brečet, že chce abych jela k tátovi s ním.
Co mi pomohlo?
Obláček vůbec nevěděl, jak začít, co říct. Všiml si ale, že u dveří má paní školní psycholožka schránku důvěry. “To je ono!” A tak napsal na papírek vzkaz: “Trápí mě, že je táta přísnej na ségru a ona je z toho pak smutná. Nevíte, jak jí pomoct? Rodiče se jenom hádají. Obláček, 4.B.” a po vyučování ho nenápadně hodil do schránky důvěry. Paní psycholožka si to přečetla a druhý den o velké přestávce na chodbě mu nabídla, že si o tom můžou někdy popovídat, Domluvili se, že k ní zajde do herny ve středu místo družiny. Obláčkovi se moc ulevilo, že už na to není sám a že to mohl konečně někomu všechno říct tak, jak to cítí. Domluvili se, že o tom, co ho trápí, zkusí napsat dopis i mámě a tátovi - společně ho nachystali a Obláček ho každému z nich tajně předá. A když by to nepomohlo, může jim to zkusit vysvětlit i paní psycholožka. Taky k ní můžou přijít spolu i se ségrou - pohrát si a domluvit se, jak by pro ně mohly být dny u táty příjemnější, aby si je oba užili. Obláček byl na sebe moc hrdý, že je statečný velký beran a překonal strach, dokázal si říct o pomoc. “Zjistil jsem, že to, co mě trápí, může mít nějaké řešení, když na to nezůstanu sám.