Projekt vznikl za podpory Evropského sociálního fondu

Nedaří se nám domlouvat

Pokud bývalí manželé či partneři naráží na některou z oblastí, je to především komunikace. Často je vývoj situace takový, že bývalí partneři spolu raději nemluví, protože to vnímají jako jedinou možnost, jak předcházet konfliktům a hádkám.

Komunikace s druhým člověkem není nic jednoduchého, především když se jedná o dříve velmi blízkého člověka, se kterým jsme žili bok po boku, a přitom náš vztah skončil. Čím bližší vztah jsme prožívali, tím více se dokážeme vzájemně zranit a tím těžší může být společná domluva. 

Na co byste v takové situaci neměli zapomínat: 

  • I když je současná situace mimořádně obtížná a těžká, děláte, jak nejlépe umíte. Máte vaše děti rád/a se snažíte být dobrým rodičem. A stejně tak je na tom i váš bývalý protějšek. Zkrátka děláte oba ze své strany to nejlepší možné, co v dané chvíli dovedete. 
  • Do vztahu jste šli oba partneři dobrovolně. Společně jste se podíleli na vztahu a společně jste jej dovedli k ukončení. Každý jste do vztahu dával kus sebe, svá přesvědčení, zkušenosti, přání, potřeby, vzorce z rodiny… Ať už tedy vztah procházel jakýmkoliv vývojem, váš podíl na něm, a tedy na současné situaci, je 50:50, tedy půl na půl. 
  • Oba máte své potřeby, pocity, názory, … Oba můžete vidět vaši současnou situaci jinak. Dovolte sobě i druhému mít svůj svět takový, jaký je. A přijmout to, že máte oba právo to takto mít, a že je to v pořádku. Toto přijetí vám pak ulehčí hledání cesty ke společné domluvě.

Pokud se i přes investovanou energii a snahu společné domluvě nedaří, a jestliže o to obě strany stojí, je možné obrátit se na odborníka. Tedy třetí nezaujatou osobu, která může společné domluvě pomoct. Takovou osobou je například mediátor (můžete se obrátit na pomoc naší odborné služby – odkaz).

Ať už se zmíněných služeb odborníka využije či nikoliv, je velmi důležité, aby o společnou domluvu usilovaly obě strany. A tato důležitost se ještě násobí, pokud jsou zde přítomné děti. Právě ony nejvíce doplatí na to, když se spolu jejich rodiče domlouvat nedokážou. Vzhledem k tomu, že životní situace se u každého individuálně vyvíjí, je velká pravděpodobnost, že v průběhu času se bude potřeba znovu na některých věcech domlouvat a řešit další nové situace, které vyvstanou v souvislosti s dospíváním dětí. Ať už to bude téma školy, zdraví, koníčků, atd. Pokud má dítě dva rodiče, je třeba, aby se oba zapojovali a táhli za jeden provaz, i když jejich partnerský vztah skončil. Pokud to má fungovat, jeden rodič to nikdy neutáhne sám.